Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme na tom 4 měsíce po operaci

28. 8. 2007

ObrazekUž jsem dlouho nic nenapsala, tak vzhůru do toho. Viki je už dobře, nožičku má zase osrstěnou, normálně chodí, je veselá, opět hravá. Dokonce nám zase přibrala z 1,7 kg na 1,865 kg. Když sem tu váhu viděla, měla sem radost. Eště sice musí trošku přibrat, ale zas ne moc, aby nezatěžovala nožičky.

Chodíme s ní už zase na Obrazekprocházky. Sice někdy ji ta nožka bolí, ale to ji ale vezmem na ruce a jde se dál. Ona ji asi uplně bolet nepřestane nikdy, takže nějaké horské tůry už jí nehrozí, ale doma ji nechávat nechci. Jsem moc ráda, že v dnešní době už jsou takové operace možné, dřív by to asi měla spočítané:( Teď je stav takový, že běhá, řádí jako dřív, jen si pak musí odpočinout, když nožka bolí... Hlavě že má radost ze života a občasné bolení už jen tak přejde jako nutné zlo. I kdybych chtěla ji udržet v klidu, tak by to nešlo, takže doma ji nechám,ať si běhá jak chce. Tu operovanou nožku má ale pořád ochablejší, i po plavání a podobných rehabilitacích. Evidentně ji to netrápí, tak s plaváním sme jí už dali pokoj. Nesnáší to:))

Jinak bude mít zítra(29.8.) jeden rok a je na ní vidět, že už zmoudřela. Na cizí pejsky už neštěká, nezvyklých věcí se nebojí. Miluje procházky s Gutou i bez ní a miluje,když ji lidé obdivují, to je pak v sedmém nebi. Zvlášť když jsou obdivovatelé malé děti. Nesnáší na něco nebo na někoho čekat. Je pořád tvrdohlavá, mazlivá, velmi inteligentní, dáma, hravý skřítek, divoch, zlobivec, miláček, šašek, zalíčko, rozmazlená, v jídle střídmá, vychovaná. Má tisíc tváří a člověk se s ní nenudí, je naše a milujeme ji.